PANE PŘIJĎ  (Ani Hlavsová)

Pane přijď, já toužím po blízkosti tvé,
vysvoboď svou milou z touhy té.
Milý přijď, já hořím pro svatý den,
kdy slovo své mi dáš a já moje tobě dám.

Přijď, prosím přijď, milý můj,
jak velmi toužím spatřit tvoji milovanou tvář.
Tak přijď, ať skončí mé trápení,
když steskem volám “přijď“ !

Chci už být navždy jenom tvá.

VÁNOČNÍ   (Štěpán Hlavsa)

Nebyla to žádná romantika, žádný sníh a žádná svatozář.
Marie v horku těžce dýchá a Josef otírá jí tvář.
Ve stáji to nevonělo senem. Tak takhle prý se rodí král.
Doba je krutá zvláště k dětem a římský císař vládne dál.

Opustil slávu nebe, jak člověk přišel na zem k nám.
Zaplatit místo tebe, to co jsi nemoh´ splatit sám.

Nezdá se mi, že by se svět změnil. Vždyť náš život klidně běží dál.
Jako tenkrát dnes dost času není zastavit se, zůstat chvíli stát.
Světlo jednou oddělil Bůh od tmy, lidé rozhodli se ve tmě žít.
To světlo, které přišlo na zem, svítí - zkus na chvíli oči otevřít.

ŽALM 50  (Helena Sikorová)

Vyvyšuji tvoje jméno, přináším obeť chval.
Toužím plnit sliby tobě, Ty jsi jediný král.

Až tě budu v den zlý volat,
Ty mě ubráníš a já Tě budu,
Bože silný, oslavovat !

BLUDNÝ KORÁB  (Š.Hlavsa)

Hledáš směr a cíl, nevíš kudy plout,
máš plachty skasaný, unáší tě proud.
Za kormidlem dávno nestojí, dnem zatýká
a vítr trhá plachtoví.

Bludný koráb ztracený ve vlnách more dní.

Hledáš novou zem, břehy vyhlížíš,
věříš v jeden den, kdy někde zakotvíš.
Potkáváš jen trosky lodí zborcených,
ozývá se pláč a v dálce divnej smích.

V moři všedních dní utápíš svůj žal.
V bitvě prohraný nemáš chuť jít dál.
Zítra stejně jako dnes nic nezmění,
tvá loď je tvůj život a tvé vezení.

Ty, kdo žízeň máš, ty, kdo hladovíš,
kdo Boha nepoznáš nechceš přijít blíž.
Prosím zastav se a aspoň chvíli stůj,
dřív, než vezmeš ke dnu celý život svůj !

Bloudit dál nemusíš, vždyť Bůh zná tvůj cíl.

ON TAM BYL SÁM  (P.Kovář)

On tam byl sám, můj Spasitel,
v temné Getsemane.
Trpěl tam sám, když na kříž šel,
by spasil tebe i mne.

On sám, on sám, on zůstal náhle sám.
On sám dal sebe, spasil nás.
On trpěl a krvácel, sám, tak sám.

Tak Kristus spásu dokonal,
mé hříchy vzal na svůj kříž.
Opuštěn, vzdálen od Boha,
on sám, můj Pán Ježíš.

Odmítáš lásku, život, mír,
jež Pán ti připravil.
On nechce dál bez tebe jít,
touží tě naplnit.

SMUTNÝ OČI  (Š.Hlavsa)UTNÝ OČI (Š.Hlavsa)

Potkávám tě ráno, když v šeru pospícháš, musíš přece stihnout první vlak.
Další smutné ráno zas pláčem začínáš, V kleci zavřená jsi jako pták.
Za ruku tě drží to štěstí máminý. Pustit jen na chvilku by se bál.
Se strachem se dívá, v jeho očích můžeš číst:
„Kde je táta?“ beze slov se ptá.

Kdo odpoví na otázku, chtěla jsi jen svojí lásku mít.
Chtělas utéct do pohádky, proč ten čas už nejde zpátky vzít.

Tvoje velký plány a touhy vysněný zmizely jak sníh na úbočí.
Lidé prý jsou zlí a chlapi prolhaný, občas se za tebou otočí.
Jen ty smutné oči nic z toho nechápou, nevědí, že měly by se smát.
Nikdo neví proč před každou cizí návštěvou s pláčem pod polštář se schovává.

Kdo odpoví na otázky, chtěla jsi jen trochu lásky mít.
Chtělas utéct do pohádky, proč ten čas už nejde zpátky vzít.

Jeden den jak druhý ti život utíká. Otázky tví nemaj odpověď.
Hledáš pravou lásku tak smutná, ztracená.
Na prázdnotu srdce hledáš lék.

Bůh je láska, i když rozhodla ses na něj nevěřit.
Bůh je láska může pro tebe i pro něj otcem být.
může pro tebe i pro něj otcem být.

Bůh je láska, i když rozhodl ses na něj nevěřit.
Bůh je láska může pro tebe i pro něj otcem být.
může pro tebe i pro něj otcem být.

PLNÝ STŮL A FÓRY  (P.Kovář)

Plný stůl a fóry, kapsy nacpaný,
myslí si, že správnou cestu zná.
V uších zní mu Glory cestou na ranní,
přes tejden zas bude svou hru hrát.

Známý neznámý, lásku zahání,
když na všechny v práci začne řvát.
Zvláštní setkání flaškou zachrání,
na problémy získal doktorát.

Chodí mezi lidi s pýchou na dlani
a skrytě touží slyšet“umíš žít“.
V cizích chybách slídí, cestou na ranní
a trám z oka nemůže mu vzít

Žádný neznámý, co se ubrání ,
když i na něj začne zase řvát.
Není k dostání láska na přání pro toho,
kdo má jen sebe rád.

Když pak zní mu Glory v kostele o svátcích,
myslí si, že správnou cestu zná.
Plný stůl a fóry, myšlenky v oblacích,
zakryly mu, že je cíli dál.

GALERIE MÉHO SRDCE   (H.Sikorová)

Nyní otvírám dveře svého srdce, chci, abys vstoupil, pojď dál.
Duše je dokořán, mlčet se mi nechce, proč bys dnes venku stál.
Vítej, vítej, dlouho jsi čekal, jsem ráda, žes´ neodešel,
projdi mou ukrytou galerií, jsem Ti tak vděčná, žes´vešel.

Obraz za obrazem na stěnách visí,
v některých je barev dost, z jiných světlo mizí.
Jsou opravdu moje? Někdy mi připadají cizí.
Nevím kdy se to stalo, že v těch obrázcích s rámy
časem barev ubylo a přibyly šrámy.
Hezké vzpomínky pokryly šmouhy,
z pláten plných nadějí vynikly nesplněné touhy.

Mám otevřené dveře svého srdce, vstup do další síně, pojď dál.
Duše je dokořán, mlčet se mi nechce, tak proč bys dnes venku stál.
Vítej, dlouho jsi čekal, jsem ráda, žes´ neodešel,
projdi mou ukrytou galerií, jsem Ti tak vděčná, žes´vešel.

Ty mě chápeš, víš, že pohled zpátky bolí,
když jdeme dál, vzpomenu si na cokoli.
Cesta mým životem v srdeční krajině
není už dlážděná, leží tu v špíně.
Prostranství pomníků z lidského snažení,
své skutky oslavit je bezcenné kamení.
Kolikrát jsem chtěla překřičet svědomí,
ozvěnou vrací se, stejně mě dohoní.

Chci mít otevřené dveře svého srdce,
jenom pro Tebe, pojď blíž.
Už se nebojím, ukázals´mi přece,
že mé srdce očistíš.
Vítej, vítej, neodcházej, Tys´mi dal oči, které vidí dál.
Úžasné obzory Tvé svaté lásky, skrze kterou jsi nás miloval !

PANE MŮJ  (P.Kovář)

Před Tvou tvář, před slovo Tvé,
před dlaně Tvé, ke mně vztažené,
přicházím plnit vůli Tvou
ó Pane můj, tak rád !

S láskou, ó Pane s láskou
toužím teď vejít až tam,
do Tvých bran
věčných svatyní,
v modlitbách před Tvůj trůn,
ó Pane můj !

VZÁCNÝ MOTÝL (H.Sikorová)

Okno otvírám a všechno ve mně svítí,
tisíce veselých, zářivých neónů.
Vůbec nevnímám jednotvárnost žití,
jsem jako motýl, který náhle ví,
že vzlétnout se dá.

Nebe je modřejší, když srdce otvírám,
i ta tráva víc zelená se zdá.
Všední dny pestřejší, už nejsem ztracená.
Jsem vzácný motýl,
jsem vzácný motýl, milovaná.

Nejen šedivá, i víc barev je k mání.
Stačí se rozhlédnout a křídly zamávat.
Všechno patří mně a mám i na rozdání
radostnou zprávu rozhlásit a poslat i dál !

Skláníme se

Skláníme se před tvou tváří, pane náš,

prosíme za naši zem,

přicházíme k tobě vyprošovat tvoje slitování.

Voláme: „Zachraň zemi Českou,

nám tak drahou !"

Duchu svatý konej, prosím konej dílo své

a probuď tento spící národ k životu věčnému.

Povstaň vprostřed nás jako silný bohatýr,

doveď náš národ k vítězství.

Otče drahý, odpusť, prosím odpusť náš hřích

a přijmi nás skrze drahocenou Beránkovu krev.

Povstaň prostřed nás jako silný Bohatýr,

doveď náš národ k vítězství, ke spasení.

VINA (Š.Hlavsa)

Jako velký černý mrak vrhá kolem stín,
jako letí černý pták ten posel bolestí.
Nese pláč včerejších dnů, nese bídu marných cest.
Jako kámen u nohou ti brání se vznést.

Aspoň na chvíli střást tu tíhu co mne dusí.
Aspoň na chvíli složit to, co v srdci nosím.
Aspoň jednou jedinkrát se volně nadechnout,
aspoň na chvíli zapomenout !

Stokrát znova přemýšlíš, proč jen nešlo jinak žít.
Vědět tenkrát, co dnes víš, všechno mohlo jinak být.
Marně chodíš kolem zdí z výčitek a ze smutků.
Vlastní pláč tě za noci budí ze zlých snů.

Zvláštní hlas zní dnes celým světem,
Volá: „Pojď a vinu svou slož pod můj kříž,
kdo ublížil sobě a svým dětem !“
Hlas, který říká: „Já ti odpouštím.“

Poslouchej, co k tobě Bůh dnes mluví,
i pro tebe tu jeho slovo zní:
„Já nesoudím, chci dát odpuštění,
dej mi tíhu svou, vstaň a nehřeš víc.“

MILOST (Pavel Kovář)

Pokaždé, když hledím na kříž, kde umíral Ježíš,
slyším slova : „ I za tebe prolil jsem svou drahou krev,
tebe jsem si vyvolil a za tebe zaplatil,
tak přijď tam, kde já přebývám !“

A pokaždé já musím na kolenou tiše být
a na kříži sám sebe objevit,
abych pochopil, proč sám za mne šel ten nevinný.

Všechny mé bolesti a trápení ho pálily,
v koruně z trnů, co jsem mu dal.
Tělo pak přibili jako hřích ostrými hřeby,
aniž by proč někdo znal !

DEJ RUCE SVÝ (Š.Hlavsa)

Svý boje a touhy neneseš už sám,
Bůh spojil dva v jedno a to se stalo vám !

Dej ruce svý do dlaní
tomu, kdo má tě rád.

Váš Bůh vás bude držet v dlaních svých.
On má dost síly udržet vás v nich !